V Hallsttatu to bylo jak na OH v Tokiu.
Při příjezdu do nádherného prostředí v Hallsttatu se nám otevřely nádherné panoramata, ale při procházce po pobřeží Hallšttatského jezera, jsme si připadali jako v japonském Tokiu na OH v roce 2020. Tolik Japonců jsem pohromadě ještě neviděl, ale překrásné uličky a stavby jasně říkaly, že nemůžeme být v Tokiu, kde jsou samé mrakodrapy. Po procházce Hallsttaským městečkem a prohlídkou kostelů jsme vyjeli lanovkou do muzea solných jeskyních, kde jsme měli celé údolí jak na dlani a seznámili jsme se s historií těžby soli, která je pro Hallsttat symbolem. Velmi zajímavá prohlídka byla okořeněna bezmála stometrovou jízdou dřevěným žlabem do podzemí, když rychlost všech účastníků byla měřena a Lada dosáhla druhého nejrychlejšího času 31,4 a já dojel v těsném závěsu za 30,8. Na závěr jsme jeli vláčkem velmi úzkými štolami a při výjezdu na světlo nás čekala silná bouře.
Pobyt se nám tady již krátí a tak dnes vyjedeme na „kopeček“ Planai, v případě pěkného počasí zahrajeme v centru města golf a lehký trénink před víkendovým závodem v Opole.
Č
další foto zde...
