Čiba Sport

foto prezentace
 

Generální partner oddílu JAC Brno

OHL Generální partner oddílu JAC Brno

Hlavní partneři

Logo partnera

Partneři

Logo partnera

Mediální partneři

Logo partnera
Gymnázium HádyIaaf AthleticsEuropean AthleticsMasáže Pokorný

Město Brno

Logo města Brna

Cysnews.cz

Logo Cysnews

Atletika se potácí v nesystémovosti, amaterismu a pragocentrismu!!

      Po skončeném mistrovství světa v katarském Dauhá se projevila dlouhodobá likvidace atletiky současným vedením svazu a po přečtení článků v níže uvedených odkazech a hledání vedením ČAS problémů všude jinde než ne u sebe mne přimělo k tomu, abych se vyjádřil k problematice o které jsem přesvědčen, že ponořila atletiku do podprůměru.

    Vzhledem k tomu, že jsem více jak čtyřicet let trenérem a prošel jsem všechny systémy od sportovních tříd, sportovních gymnázií, střediska vrcholové sportu, reprezentačního trenéra skoku vysokého, byl jsem vyhlášen nejlepším trenérem města Brna  a navíc jsem deset let byl předsedou Jihomoravského atletického svazu, tak jsem přesvědčen, že mám právo srovnávat a podívat se pravdě do očí. Navíc jsem celý život zasvětil atletice i jako závodník a reprezentant ČR a rozhodně mne není lhostejné kam až atletika padla díky několika jedincům, kteří vidí jenom svůj prospěch.

   Před deseti léty došlo ke změně ve vedení ČAS a bohužel, ale hned od prvních kroků bylo jasné že tato cesta vede do pekel. Před touto změnou byl ČAS /který je veden jako spolek/  ve složení pěti osob a navíc většinou osob, které měly zkušenosti jako trenéři, trávily většinu času na stadionu a vzhlížely s velkou úctou a respektem k práci trenérů, tak vše fungovalo jako servisní organizace pro trenéry a sportovce, když přístup všech byl mimořádně vstřícný. V takovém prostředí všichni rádi pracovali a měli zájem o co nejlepší výsledky svých svěřenců. Také rozložení špičkových sportovců bylo po celé ČR a tak výkony světové rekordmanky Heleny Fibingerové /Ostrava/, světové čtvrtkařky Táni Kocembové /Ostrava/, mistra Evropy ve skoku vysokém Vladimíra Malého /Brno/, světové rekordmanky na 800m Jarmily Kratochvílové  /Čáslav/, světové dálkařky Jarmily Nygrýnové /Plzeň/, světového rekordmana Jana Železného /Bánská Bystrica a později Praha/ a spousta dalších top atletů mělo velký smysl. Tímto chci naznačit, že atletika stála na neskutečných trenérských a závodních fanaticích po celé ČR, zdůrazňuji po celé ČR a pragocentrismus v té době zdaleka tak nefungoval, protože byly střediska vrcholového sportu po celé ČR a tím byly vytvořeny podmínky pro růst talentů v domácím prostředí a se zkušenými trenéry odborníky na danou disciplínu. Navíc tyto hvězdy v dané lokalitě byly vzory pro mládež s velkou motivací pro další trénink a s velkým reklamním dopadem pro jednotlivý region.

    Po změně ve vedení ČAS a přílivu velkých státních prostředků z našich daní do spolku se začaly stahovat nad atletikou mraky, když aparát ČAS se začal postupně neskutečně rozrůstat až do podoby okolo třiceti!!! zaměstnanců /naprosto šílené číslo/ a ze spolku se stávala postupně nicneříkající  úřednická firma.  Zcela určitě by stálo za to požadovat zveřejnění platů a odměn top vedení svazu, když veřejné finance přichází ze zdrojů státních prostředků a daňových poplatníků, což je ze zákona možné požadovat.

     Vedení ČAS se zaměřilo hlavně na projekty pro děti z kterých mohl čerpat od státu díky mravenčí práci oddílů s neskutečnou základnou dobrovolných trenérů, které doslova svaz ždímal a honil, aby byla co největší základna a pro vedení samozřejmě co nejvíce financí z dotací /tím se z trenérů stali hlavně úředníci vyplňující tuny naprosto nic neříkajících papírů, aby byly bohaté dotace/. Samozřejmostí bylo, že pokud někdo řekl svůj názor, který se neslučoval s názorem vedení ČAS, tak byl automaticky odstaven a tak zaniklo a byla otrávena velká spousta obětavých a nadšených trenérů a funkcionářů, kteří byli tím hlavním přínosem pro vrcholovou a výkonnostní atletiku. Samostatnou kapitolou je systém sportovních gymnázií, který v současné podobě je naprosto systémovým a zodpovědným šrotištěm talentů.  

      Pod vedením vynikajícího vícebojaře Tomáše Dvořáka, ale bohužel i když velmi pracovitého, ale velmi slabého manažera a šéftrenéra se začaly prosazovat naprosté nesmysly, když všichni atleti, kteří  dokázali svůj talent a rostli pod rukami dobrovolných trenérů měli dle slov šéftrenéra automaticky přejít do resortních středisek do Prahy a bylo úplně jedno, jestli např. diskař bude trénovat s trenérem skoků a nebo sprinter s trenérem štrekařů, dva špičkový mládežničtí vícebojaři s výškařem a podobných dalších nesmyslů, ale hlavně aby trenér rezortu měl čárku a aspoň na další rok zaměstnání. Je to asi na úrovni, jako když špičkovému chirurgovi nařídí vedení nemocnice, aby si šel odoperovat transplantaci srdce. Asi není potřeba zdůrazňovat jak by tato operace dopadla a takto operuje svaz již deset let.  

     Další výsměch systému bylo, když  vedení ČAS v době výstavby haly v Ostravě přislíbilo, že vznikne i rezortní středisko na Moravě a Slezsku, ale hned od začátku bylo jasné, že  se hledaly naprosto trapné chyby v legislativě, jak toto středisko nespustit  a je to zcela logické že se nespustilo, protože když se statisticky podíváte na průřez reprezentace ČR za několik posledních let, tak zhruba 70% tvoří atleti z Moravy a Slezska a tím by byly ohroženy pracovní místa v pražských střediscích. Naprosto stejný scénář probíhal i v Brně, kde jsem já osobně byl iniciátorem výstavby haly a prodělal jsem  několik velice úspěšných jednání s vedením města, ale jakmile jsem přivolal a otevřel dveře k vedení města představitelům ČASu, tak jsem byl od dalších jednání drsně bez jakéhokoli upozornění odstaven a začali se objevovat na jednáních neskuteční paraziti ČAS a dnes je výsledkem, že atletická hala se zastavila a další její osud je velice nejistý. Vždy jsem prosazoval, aby vzniklo státní středisko vrcholového sportu a celoplošně zabezpečovalo nejlepší sportovce a trenéry po celé ČR, ale samozřejmě, že z naprosto jasných důvodů toto nemohlo projít přes Prahu. Bohužel, je naprosto jasné, že nejde vůbec o výkonnost atletů, ale pouze o naplněnost rezortů a když náhodou někdo dokázal, že udělá kvalitní výkon i mimo rezort, tak to bylo trnem v oku a tuto praxi  jsem si zažil i na vlastní kůži. Dále následují neskutečné intriky trenérů, pomluvy a nabídky závodníkovi, že v Praze je blaze a všechno ostatní co je dvacet kilometrů od Prahy je špatně. Je celkem jednoduché se  podívat i do jiných sportovních odvětví, kde opravdové špičky sportovní i trenérské jsou velké osobnosti, které jdou svou vlastní cestou a díky tomu dosahují světových výkonů /Ledecká, Sáblíková, skupina Jana Železného  a podobně/.  

  Jeden z největších problémů pro atletiku vyvstal, když trenérské povolání se za posledních deset let degradovalo díky vedení ČAS a stalo se naprosto podřadným  zaměstnáním a z trenéra se stal hlavně úředník, poskok závodníka a Hurvínkem svazu, který musí vše odkývat jinak má prostě smůlu. A o úroveň začínajících trenérů je opravdu velmi dobře postaráno, když na semináři pro trenéry v Nymburce přednášející, kteří jsou naprostí trenérští nýmandi, bez vzdělání, zkušeností a nikdy nikoho nevytrénovali a ještě v pozvánce na tento seminář se objeví, že byli zajištěni výborní přednášející. Dobrý vtip do Trnek brnek - kdo nezná je to časopis plný nádherných vtipů. Toto také mezi většinou posluchačů vyvolalo velké rozčarování, posměch  a pro ně naprosto zbytečně ztracený čas. Ale určitě bude zajímavé, jak budou trenéři dle slov nového šéftrenéra sbírat po těchto kvalitních přednáškách kredity a tím posunou naši atletku výkonnostně nahoru.    

    Tomáš Dvořák, ač dle jeho slov unaven a vyhořelý, moc dobře věděl proč odchází naprosto nestandardně těsně před vrcholem sezóny MS, protože velice dobře vyhodnotil situaci, když vystoupení našich atletů až na několik neskutečných stálic  dopadlo jak  dopadlo,  totálním propadákem.  Je velice úsměvné, když si přečtete níže uvedené články a už se zase hledají problémy v naprostých nesmyslech a alibismus nezná hranic. Navíc prohlášení vedení ČAS, že nový šéftrenér, který byl v atletice naposledy jako závodník cca před 20ti roky a teď musí vyhodnotit celou situaci a vyvodit důsledky po měsíčním!! nastoupení do zaměstnání je snad z jiné planety. Jak může vyhodnotit důsledky někdo, kdo je ve funkci měsíc a vůbec s předešlou přípravou a systémem neměl nic společného. Naprosto logické by bylo, kdyby celý postupný dlouhodobý propad vyhodnotil dnes již ex šéftrenér Tomáš Dvořák, který atletiku řídil deset roků.
    Centralizace ještě důslednější!!! Teď se našel dle nového šéftrenéra, ale hlavně jeho našeptávačů, kteří tahají za nitky, hlavní problém v tom, že sportovci jsou zranění a proto se budou muset podrobovat pravidelným centralizovaným prohlídkám. Mám pocit, že někdo považuje naše špičkové reprezentanty za úplné blbce, když si myslí, že se sportovci o svoje tělo nestarají. Nedovedu si představit, že vysoký profesionál, jako je např. Kuba Vadlejch, Zuza Hejnová, Tomáš Staněk, Bára Špotáková a několik dalších, kteří chtějí dovézt medaili ze světových soutěží, nebudou využívat sami  regeneraci a při prvních zdravotních  problémech nevyhledají odbornou lékařskou pomoc. Musím objevitele údajně zásadního problému našeho výbuchu na MS upozornit, že to se děje v každém menším městě automaticky a že závodníci i s nižší výkonností a bez prostředků z centrály se o sebe dovedou postarat. Ono je asi potřeba hledat příčinu dlouhodobějších zdravotních problémů, upozorňuji dlouhodobějších a ne náhodných zranění jinde a když člověk bude mít zájem a průměrnou inteligenci, tak určitě je zcela jednoduché dospět k názoru, že asi je  špatně veden trénink. Asi žádný sportovec se při nadměrném zatížení při tréninku nevyhne nějakým zdravotním problémům, které je nutno řešit mimořádně individuálně v součinnosti s trenérem a lékařem. Určitě  bude zajímavé, když reprezentant, který náhodou není v Praze ve středisku/naštěstí jsou ještě i normální sportovci, kteří ví že prioritou  k úspěchu je kvalitní a obětavý trenér a nenechali se zlákat pozlátkem Prahy/ a přivodí si úraz, jak se bude dostávat třeba z Ostravy do centralizované lékařské péče v Praze, a nebo že by zodpovědný centrální guru přijel za ním a zázračně ho vyléčil? Ono  to bude jednoduché, bude mu řečeno, že má smůlu a má jít do Prahy, že tam je to jediné správné. Je to asi divné, ale i jinde než v Praze jsou kvalitní doktoři, fyzioterapeuti a špičková regenerační zařízení.  Samozřejmě, že toto je dobrá oblast na kterou se dá svést hodně a zneužít ji ještě k většímu pragocentrismu, ale rozhodně to není cesta jak dostat atletiku zpět na vysluní.

      Kde jsou naše super juniorské hvězdy? Prohlášení v některém z článků, že jsme vychovali vynikající mládežníky, ale nějak se dál nepohnuli a že teď momentálně jsou ti správní talenti, ale musíme si zase několik roků počkat, je opět velice úsměvné. V prvé řadě je nutno důrazně podotknout, že nikdo v Praze předešlé super talenty nevychoval, ale byla to tvrdá a obětavá práce nadšenců trenérů mimo Prahu, kteří byli schopni obětovat svoje prostředky, svůj čas, svoje know-how  a talenty dostat na nejvyšší světové mety v domácích podmínkách. Vzhledem k tomu, že jsem byl v posledních čtyřech letech na mnoho světových mládežnických akcích, tak se ptám, kde jsou  dnes ve světě seniorské světové špičky mistři světa z Eugene Jiří Sýkora vítěz desetiboje ve světovém rekordu šampionátu /připravoval se v Třebíči/, Anežka Drahotová mistryně světa ve světovém rekordu v chůzi /ta jediná se stále představuje ve světové špičce seniorské a připravovala se v Praze, ale díky tomu, že je stále pod vedením jednoho trenéra/, kometa výškařských sektorů dvojnásobná mistryně světa, v 16letech ve finále ME seniorů Michaela Hrubá/připravovala se v Brně, když její vrstevnice dnes překonávají dvoumetrovou hranici a vozí seniorské medaile/, tři!!! mistryně Evropy v juniorkách před dvěma roky Nikola Tabačková /připravovala se v Ostravě/, Michaela Hrubá, Katka Skypalová /příprava v Plzni, ale ta začala studovat medicínu/, mezitím ještě Doležal mistr Evropy ve víceboji /příprava v Hradci Králové/ a dalších mnoho velice talentovaných finalistů na světových soutěžích do osmého místa? Bohužel, ale drtivá většina z nich odešla do Prahy a skončili na atletickém rezortním smetišti/asi udělali soudruzi z Prahy někde chybu/. Teď se podívejme na medailisty z MS v Dauhá, kde vrstevníci výše uvedených tzv. super hvězd jsou dnes v absolutní světové seniorské špičce a od nás se představila pouze Anežka Drahotová. Jinak statistiku, pokud by měl někdo ovšem zájem ji udělat a prezentovat z MS Dauhá je naprosto jednoduché spočítat, když medailisté z cca 70%  tvoří závodníci i závodnice ve věku 18 až 22let!!!  Na evropské hvězdy typu Duplantise, Ingebrigtsena, Warholma, Kaula, Mahuchikh, Levchenko a dalších se můžeme jenom dívat s obrovským respektem, ale věřte, že kdyby se dostali do spárů našeho super centrálního systému a našim trenérům, tak jsou z nich poslušné ovečky v ohradě a svět o nich vůbec neví a budou se plácat v naší průměrnosti.

    Samozřejmě, že problematika celého propadu atletiky se nedá vyjádřit v jednom článku, když rozhodně se všichni nedají házet do jednoho pytle a i v Praze znám kvalitní a obětavé trenéry, ale bohužel se dostali do neskutečné turbulence a nadřazenosti ČAS a závislost na ČAS jim moc šancí nedává se prosazovat. Rozhodně je nutné si uvědomit, že atletika je vysoce individuální sport a na samotný vrchol se mohou dostat pouze výjimečné osobnosti  sportovní, ale s výjimečnou osobností trenérskou, které půjdou proti nesmyslným tzv. systémovým rozhodnutím úředníků. Nedovedu si dost dobře představit trenéra Nováka a naší absolutní světovou sportovní extra třídu Martinu Sáblíkovou, jak se podvolují centralizaci totálních nesmyslů ČAS. Spíše by bylo zajímavé udělat si rozbor co stojí za jejich společným úsilím a ono to není zase tak složité. V prvé řadě je to fanatické nasazení jak trenéra tak závodnice a obrovská důvěra a oddanost závodnice ve více jak patnáctileté spolupráci s jedním trenérem. K absolutnímu světovému vrcholu vede samozřejmě společný zájem tvrdé nekompromisní práce se tam dostat a při prvních problémech nemůže ani jeden couvnout před tvrdou prací a neskutečným nasazením ve všech sférách života. Bohužel, ale v atletice se z rádoby hvězd dělají nadlidi s neskutečným finančním zajištěním /stačí se podívat jací závodníci s jakými výkony jsou v resortních střediscích, kteří by před mnoho lety  neměli šanci zařazení ani do SCM/ a pokud trenér vyžaduje tvrdou práci, tak okamžitě přejde závodník k jinému trenérovi, protože tam už na něho čeká minimálně roční pohodlí, společné popíjení na soustředěních a namlouvání si jak jsou geniální a vše půjde nějak samo. Samozřejmě, že tato problematika je individuální, ale v poslední době se z toho v atletice stává folklór stejně jako údaj o trenérském vedení závodníků, kdy se u závodníků objevují dvě jména trenérů a asi by stálo za to doplnit ještě rodiče, dědu, bráchu a pod. Proč ne že, když za jednoho průměrného atleta berou dva rádoby trenéři plat a ostatní členové týmu by si mohli jezdit na dovolené za státní peníze. Jestliže někdo vymění během několika roků zhruba čtyři trenéry, tak rozhodně je to naprosto špatně a nemůže to vést nikdy do absolutní špičky, ale samozřejmě k průměrnosti a u mimořádných talentů na sem tam slušný náhodný výkon, který vedení ČAS stačí ke spokojenosti a k penězům.

     Placená klaka pro atletiku už opravdu nezná mezí. Obyčejný člověk, když slyšel moderátory na posledních světových soutěžích si připadá jako v pomocné škole a vrchol už snad byl v Dauhá, kde podle moderátorů ČT jsme měli minimálně šest mistrů světa a všichni ostatní se umístili ve finálové osmičce. Takřka každý výkon /před několika lety zpět by tyto výkony byly hodnoceny jako obrovský propadák/ našeho atleta byl velice emočně prezentován jako fantastický výkon na hranici snů. Takže jestliže výkony všech našich atletů byly dle moderátorů tak fantastické, tak medailisté všech disciplín potom museli být z jiné galaxie.  Bohužel, ale tato povrchnost a přeceňování průměrných výkonů se stává už i u mládeže naprosto běžnou součástí, když vítězové mnoha disciplín na MČR by se před více jak třiceti léty nedostali ani do finále. Už na mistrovství ČR žactva se z pedagogického hlediska dělají neskutečné chyby, když z každého vítěze se dělají super hvězdy s rozhovory a jejich ego roste vysoce nad rámec jejich průměrných výkonů což je mimořádně anti produktivní.

    Na závěr musím upozornit na vrcholné číslo pragocentrismu, který mimořádně početný tým placených pracovníků ČAS dokázal vyčarovat a které hovoří za všechno. Moravskoslezský atletický svaz již mnoho, ale opravdu mnoho let organizuje svoje přebory na který pravidelně nechává vyrábět každoročně pro vítěze kategorií svoje vlastní originální medaile, ale v letošním roce nás všechny na Moravě a Slezsku čekalo velké překvapení, když medaile pro naše přebory přišly nečekaně z centralizovaného pražského ústředí a co čert nechtěl a co vyvolalo velký smích u účastníků těchto přeborů, když za mnoho tisíců korun se na medailích objevilo MISTROVSTVÍ MORAVY A SLEZKA!!!! Je vidět, že nějaké SLEZSKO je v nějaké  „PRASE“ naprosto neznámé. Je asi hodně primitivní pochopit proč se tyto super medaile začaly vyrábět v Praze, ale rozhodně nás daňové poplatníky zajímá  kdo zaplatí tuto zrůdnost /rozhodně by stálo za to porovnání cenové kalkulace té medaile z Prahy a na Moravě a Slezsku/ a z jakého důvodu se ČAS vměšuje do Moravskoslezských soutěží. A takhle to funguje se vším a pokud nový šéftrenér píše, že se budou dělat centrální soustředění, že odbourá sparingy a tím že se ušetří finanční prostředky, tak bych mu doporučil, aby v prvé řadě prosadil zúžení celého atletického svazu maximálně na osm osob a hned je úspora měsíční okolo 2 000 000,- Kč, dále naprosto pomatené funkce krajských manažerů, kde bude další úspora cca 800 000,-Kč a rozhodně vyhazování státních prostředků za virtuální trenéry v projektu posílení trenérů SCM, kde berou peníze lidi, kteří v životě nikoho netrénovali a naprosto reálně se dostane na měsíční úspoře cca 3 000 000,-Kč a za rok je to cca 36 000 000,-Kč!!!! /za to by perfektně fungovalo jedno středisko vrcholového sportu na Moravě a Slezsku/ Dalších úspor by se našlo bezesporu mnohem více, ale to je samozřejmě naprostá utopie a tak raději budeme hledat úplné doslova pitomosti, které přivedou atletiku ještě do větších problémů.

    Hledáme vzory v zemích jako je Německo, Polsko, kterým v současné době nesaháme ani po kotníky a jejich členská základna a organizační struktura, kterou defakto kopírovaly u nás a aplikovaly na svoje možnosti je úplně někde jinde. Bylo by dobré jít svojí vlastní cestou, kterou jsme měli v dřívějších letech neskutečně propracovanou a celý svět nám ji mohl závidět. Dnes se můžeme závistivě dívat do Rakouska, kde je atletika na úrovni kuželek a z MS přivezli naši sousedé dvě medaile. Země jako je Švýcarsko, Holandsko, Belgie, Norsko a jiné, které jsou nám hodně podobné nás už dávno převálcovaly a válcují nás již výrazně v juniorských kategoriích, kde rozhodně žádná nesmyslná centralizace v těchto zemích nehrozí.

    Pokud by atletika měla nabrat nový vítr, tak je jedinečná příležitost v příštím  roce v řádných volbách na valné hromadě si zvolit nové vedení, které bude mít hlavní cíl vrátit atletice lidskost, trenérské řemeslo vrátit na úroveň tam kde bylo a je všude ve světě a obrovské veřejné finanční prostředky investovat s maximální efektivností a hospodárností. Nebo potom jenom tiše trpět jak doposud a čekat až přijde během chvilky celosvětová ekonomická krize, která samozřejmě bude mít dopad na příspěvkové organizace a je naprosto jasné, že současné vedení bez nadstandardních finančních prostředků rychle opustí potápějící se loď.  

 

   Čiba Nezdařil

 

Atleti mají za sebou nejhorší MS v historii...

Propad atletů byl nevyhnutelný...

Česká atletika jde do kopru...

28.10. 2019, 06:41


Copyright © Cibasport.cz 2011